jaf
Vážená paní europoslankyně,
politika je umění možného, jak například vidíte Vaši další politickou budoucnost, když ani o Vaší, ani třeba o straně p. Železného, v podstatě nikdo nic neví? Vy určitě víte lépe, než kdokoliv jiný, jak média dokáží udělat z trouby Einsteina a zase jindy ze skutečného Einsteina naprostého troubu, jde jenom o vhodný záběr a sestřih. Vždyť platí v zásadě stejné mechanizmy pro tvorbu hereckých nebo popových hvězd, jako pro hvězdy politické. Řečeno jinak, bez podpory médií a bez patřičného zviditelnění, které stojí moc a moc peněz, se politika v současnosti dost dobře dělat nedá, vzpomeňme až neskutečně vysoké náklady na volební kampaně všude ve světě. Také většinou nejde vůbec o ideje, ale o show podle hesla platného ve starém Římě, že lid chce hlavně "chléb a hry", proto třeba Jecin i tančil, aby zapůsobil na "lid" průměrného, či nižšího IQ. A samozřejmě, proto také nejvyšší preference mají velmi často lidé naprosto neschopní, nebudu jmenovat, ale za takové si dovoluji považovat některé nedávné ministerské předsedy (jeden z nich byl aspoň osobně čestný) a také v tom školství to bylo i je na pováženou již dlouho. Určitě se mnou nebudete souhlasit, ale pro mne je v tomto naprostou výjimkou náš současný prezident, ač třeba v některých jednotlivostech s ním nesouhlasím, ale nikdy bych si v jeho případě nedovolil pochybnost, že by jakýkoliv způsobem konal z osobních zištných důvodů.
Máte tedy nějakou konkrétní představu jak z Vašeho, zatím bohužel zcela marginálního seskupení, udělat volitelnou stranu, abyste měla šanci něco ze svých chválihodných ideí i prosadit?
Určitě by zde byl svěží vítr potřebný, viz třeba aféry Unipetrol, Gripeny (zde u vojáků to již celých posledních 18 let strašně zapáchá), počítače do škol a další a další, které v lidech vyvolávají naprosté znechucení politikou. A nemluvě o způsobech řady politiků, kteří pro nedostatek relevantních argumentů svá vystoupení zakládají pouze na urážkách svých politických rivalů, zde se zejména vyznamenávají někteří lídři levé strany politického spektra. Když se jako buran chová pingl ze IV. cenové skupiny, těžko mu to mít za zlé, vždyť je to jeho přirozenost. A zde si dovolím parafrázovat profesora Heverocha, když uvidíte pokecaného chlapa, tak to je normální, v každém chlapovi je kus čuněte, ale když uvidíte pokecanou ženskou, tak to je nejspíše něco mozkového. Když se pak jako ještě mnohem větší buran, než zmíněný pingl, chová příslušník stavu lékařského, pak se nabízí pouze závěr analogický závěru pana profesora. Jak tedy dál!?!