Celým jménem Audrey Kathleen van Heemstr - Hepburn - Ruston
Narozena: 4. května 1929 v Bruselu
Zemřela: 20. ledna 1993 v Tolochenazu (Švýcarsko)
Audrey se narodila do rodiny holandské baronky a britského bankéře. Když bylo Audrey šest let, otec opustil rodinu a zmizel neznámo kam. Pro malou Audrey to byl jeden z nejhorších zážitků, provázel ji celý život a nikdy se s ním nevyrovnala.
Po rozvodu rodičů byla poslána do soukromé dívčí školy v Londýně a prázdniny trávila v holandském městě Arnhem u své matky a nevlastních bratrů Iana a Alexandra. Matka chtěla mít děti v Holandsku ve snaze uchránit je před začínajícím válečným běsněním v Evropě. Vycházela z toho, že Holandsko je neutrální stát a Hitler ho neobsadí. Bohužel se moc mýlila.
Německý Wehrmacht obsadil Holandsko v květnu 1940 a 14. května 1940 holandská armáda kapitulovala. Pro většinu obyvatel Holandska začal boj o přežití. Arnhem je malebné městečko v provincii Gelderland, za normálních okolností by to byl ráj na zemi, ne tak v letech válečných. Audrey a její rodina zažily v Arnhemu hrůzy bombardování a fašistického běsnění. Žily v ustavičném strachu, neměly dostatek jídla ani peněz. Audrey z nedostatku jídla začala trpět podvýživou. Nejhorší období nastalo v zimě roku 1944 (tvz. holandský válečný hladomor), kdy nacisté omezili jídlo a dodávku topiva na minimum. Jídla bylo tak zoufale málo, že lidé chodili na trávu a tulipánové cibulky, které zajídali psími suchary, aby měli alespoň něco do žaludku. V té době se Audrey z věčného hladu a nedostatku vitamínů obrátil metabolismus. I když v pozdějších letech mohla jíst, na co měla chuť, nikdy nepřibrala. Na válečné období vzpomínala jako na nejčernější peklo.
Po skončení války se Audrey vrátila s celou svou rodinou do Londýna. Měla svůj velký sen, chtěla se stát baletkou. Už v Arnhemu začala chodit na kurzy baletu, matka totiž velmi dbala na dceřinu výchovu, hlavně na to, aby dcera znala cizí jazyky. Díky této důsledné výchově mluvila Audrey perfektně holandsky, vlámsky, francouzsky, italsky a španělsky a měla také velké znalosti společenského chování. Obojí se jí později u filmu velmi hodilo.
Pro svoji výšku se však Audrea nemohla baletkou stát a rozhodla se tedy, že bude divadelní herečkou. Jejích krásných, velkých a stále jakoby zasněných očí si všimla spisovatelka Colette a obsadila ji do svého zdramatizovaného románu Gigi, který se hrál na Broadwayi. Ve hře Audrey zazářila, i když si z počátku vůbec nevěřila. Po velkém úspěchu na prknech, která znamenají svět, se jí otevřely nové obzory filmových ateliérů. Dostala nabídku do filmu Prázdniny v Římě, kde měla za partnera úžasného a již velmi známého Gregory Pecka. Štěstí stálo při ní, první film a hned za něj obdržela cenu nejvyšší - Oskara. Audrey se stala přes noc slavnou po celém světě. Její přirozená krása, oduševnělý zjev, elegance a noblesní chování jí umožňovaly hrát komické i tragické role. Co film, to úspěch: My Fair Lady, Odpolední láska, Snídaně u Tiffanyho, Jak ukrást Venuši, Čekej do tmy, Sabrina, Vojna a mír, Příběh jeptišky.
I když působila velmi křehce a kultivovaně, měla ohromný smysl pro humor a nezkazila žádnou legraci. Uměla výborně vyprávět vtipy a nejraději měla ty, co nebyly zrovna nejslušnější. Herečtí kolegové na ni dodnes vzpomínají s velkou láskou.
Ve vyprávění o Audrey Hepburn nelze nepřipomenout francouzského módního návrháře Huberta de Givenchyho. Tvořil pro Audrey nejen filmové modely, ale i oblečení pro všední dny. Právě Audrey ukázala jako první světu krátké černé princesové šaty a boty s kulatou špičkou na nízkém podpatku. V Givenchyho modelech byly prvky jednoduchosti a elegance, které se tak dokonale vyjímaly na úžasné postavě Audrey a vytvořily nový styl, který se nosí stále.
Co se týče Audreyina soukromého života, se svým prvním manželem Melem Ferrerem se seznámila při natáčení filmu Prázdniny v Římě. Vzali se v roce 1954 a v roce 1960 se jim narodil syn Sean. Hráli spolu i ve velkofilmu Vojna a mír, kde Audrey představovala Natashu a Mel Andreje. Mel sice Audrey velmi miloval, ale zároveň byl hodně přelétavý. Audrey trpěla jeho nevěrami a on zase nemohl unést její slávu. Po třinácti letech manželství se rozešli.
Když do života Audrey vstoupil o devět let mladší italský psychiatr Andreo Dotti, byla to láska jako trám. I když zažívala jako herečka obrovské úspěchy, cit měl přednost. Přestěhovala se do Říma, přerušila kariéru, vdala se a v roce 1970 se jí narodil druhý syn Luca. Scénář se však opakoval, i Andreo byl bonviván. Věrnost mu nic neříkala a zodpovědnost také ne. Stále se choval jako svobodný. Rozchod, který byl jen otázkou času, Audrey velmi bolestně poznamenal. Aby alespoň trochu zapomněla, odstěhovala se s chlapci z Říma do nového domu ve švýcarském Tolochenaz . Dům byl na krásném místě nad Ženevským jezerem a Audrey každému s radostí vyprávěla, jak jsou tam její synové šťastní a ona že se může věnovat svému koníčku, kynologii.
Filmy točila jen sporadicky, ale o to víc se věnovala charitativní činnosti. V roce 1988 byla jmenována speciální velvyslankyní organizace UNICEF, sháněla pomoc a peníze pro hladovějící a trpící děti třetího světa. Založila i svůj vlastní fond na pomoc hladovějícím dětem s názvem Audrey Hepburn´s Fund.
Ve svých 53 letech konečně potkala muže, o kterém snila celý život. Byl jím holandský producent Robert Wolders. U něho našla, co jí celý život ve vztahu s muži chybělo: lásku, klid, porozumění a pohodu. Stál při ní i v době její těžké nemoci, která se projevila v roce 1992. I když byla Audrey svěřena do péče těch nejlepších světových specialistů, nemoc se již nedala zastavit.
Audrey Hepburn zemřela 20. ledna 1993 ve věku 63 let.
