Narozena 15. září 1890 v Torquay
Zemřela 12. ledna 1976 v Wallingfordu
Agatha Christie se narodila jako nejmladší ze tří dětí. Její otec Alvah Miller byl Američan a matka Clarissa Boechmer byla Angličanka. Rodiče dbali na to, aby jejich dcera měla skvělé vzdělání a výchovu, jak se sluší na správnou viktoriánskou rodinu. V roce 1906 odjela do Paříže, kde studovala hudbu a zdokonalovala se ve francouzštině. V Paříži zjistila, že ji hra na klavír velmi baví a také že je velmi dobrá ve zpěvu. Rozhodla se, že bude operní zpěvačkou. Toto její odhodlání dobýt svět jako operní pěvkyně ji však záhy přešlo, protože zjistila, že má před lidmi neskutečnou trému.
Ve svých 23 letech se zamilovala do pohledného důstojníka Archibalda Christie a na Štědrý den v roce 1914 se za něho provdala. Za I. světové války manžel bojoval po boku Francii a ona působila jako ošetřovatelka raněných v nemocnici. Zároveň pracovala v lékárně, kde získala velmi slušný přehled o jedech, který později zúročila ve svých detektivních románech.
Po válce manžel odešel z armády a začal podnikat v Londýně. V roce 1919 se Agathě narodila její jediná dcera Rosalind a Agatha se pustila do psaní svých prvních detektivních románů. Dny měla rozděleny mezi starost o právě narozenou dceru a psaní, které ji ostatně přitahovalo již v dětství, kdy přelouskala každou detektivní knížku nebo povídku.
Od Poirota k Marplové
V roce 1920 vydala svůj první detektivní román "Záhada na zámku Styles". Již zde vystupoval jako hlavní hrdina Hercule Poirot, svérázný soukromý detektiv z Belgie s pěstěným knírem, vybraným chováním a schopností tak skvěle používat své šedé mozkové buňky při řešené zapeklitých případů. Román byl ale podle odborníků plný nepřesností, a tak musela závěrečnou pasáž knihy přepsat. Od té doby již nikdy nevydala knížku bez toho, aniž by se poradila s lékaři a právníky. Uznávanou spisovatelkou detektivních románů se stala až svým sedmým románem "Vražda Rogera Ackroyda", který napsala v roce 1926.
V té době bohužel utrpělo její soukromí. Zemřela jí matka, rozpadalo se manželství a na Agathu toho bylo najednou moc. Nervově se zhroutila. V té době se sama postarala o záhadu přímo detektivní. Na jedenáct dnů zmizela a nikdo nevěděl kam. Jen na silnici zůstalo její otevřené auto. Svoje záhadné zmizení nikdy nikomu vysvětlila. V roce 1928 se rozvedla se svým mužem. Jelikož byla v té době již dost známou spisovatelkou, nebyl pro ni problém dobře finančně zabezpečit jak sebe, tak dceru.
V roce 1930 jí přátelé pozvali do iráckého Uru na archeologický výzkum, kam se vypravila známým Orient expresem. Tato cesta poznamenala její osobní život. Seznámila se s o 15 let mladším archeologem Maxem Mallowanem, kterého si vzala za muže. Sama s humorem sobě vlastním říkala, že je dobré mít za muže archeologa, protože "čím jste starší, tím jste pro něho zajímavější". I přes značný věkový rozdíl bylo manželství velmi šťastné. Manželé žili střídavě na Blízkém východě a v Anglii.
Agatha se dál věnovala své literární tvorbě. Psala jeden detektivní román za druhým a pravdou je, že pokaždé byly její knížky čtenáři i kritikou přijímány jako záruka skvělé kvality. V roce 1930 vyšel její detektivní román "Vražda na faře", kde poprvé představila v roli amatérského detektiva všetečnou postarší slečnu Janu Marplovou.
Za druhé Světové války byl její manžel povolán do armády a bojoval v severní Africe. Agatha opět nastoupila jako dobrovolnice do lékárny k výdeji léků. Od své jediné dcery Rosalind se dočkala v roce 1943 svého jediného vnuka jménem Mathew. Měla ho velmi ráda a také ho patřičně rozmazlovala. Mathew na svoji babičku také nedal nikdy dopustit.
Na začátku 50 let napsala Agatha dvě divadelní hry, "Past na myši" ( 1952) a "Svědek obžaloby" (1953). Měla touhu zkusit si zase něco nového a ono to vyšlo. Důkazem toho je, že její divadelní hra Past na myši se od roku 1952, kdy byla poprvé uvedena v londýnském divadle Ambassadors Theatre, hraje v tom samém divadle dodnes. Jedná se tak o nejdéle hranou hru v historii divadelnictví.
Dáma britského impéria
Anglická královna si nemohla nevšimnout tak zajímavé ženy, jakou Agatha Christie - Mallowan bezpochyby byla. Nejprve byla v roce 1956 jmenována C.B.E. a poté jí v roce 1971 anglická královna Alžběta II. udělila titul "Dáma britského impéria" a jejího muže pasovala na rytíře. Ocenění je samozřejmě potěšilo, ale Max si z toho někdy ve společnosti dělal legraci, že to ocenění dostal také, aby Agathě nezáviděl. Byl totiž na svoji ženu velmi pyšný a to, že ona dostala titul, bral jako úplnou samozřejmost, ale u sebe si s oceněním už tak jistý nebyl. Byla to od něho ale jen zbytečná skromnost. V oblasti archeologie udělal opravdu pořádný kus práce, která za ocenění určitě stála.
Agatha Christie psala také pod pseudonymem Mary Westmacott, jak je podepsaná například pod romány " Obrův chléb" (1930) nebo "Dcera je dcera" (1952). Celkem napsala přes 80 detektivních románů, několik divadelních her a dokonce svůj vlastní životopis. Její dva poslední romány "Opona" a "Zapomenutá vražda" vyšly až po její smrti. Většina její tvorby byla zfilmována. Na slavnostní premiéře filmu "Vražda v Orient expresu" v roce 1974 byla přítomna i královská rodina. Na této premiéře se Agatha Christie rozloučila s veřejností, bylo ji už 84 let a zdraví ji začalo opouštět. Agatha Christie zemřela 12. ledna 1976 v úctyhodném věku 86 let ve svém domě ve Wallingfordu.
Miliony čtenářů na celém světě si knihy Agathy Christie velmi oblíbily. Jejím příběhům nikdy nechyběla skvělá zápletka, malebný humor a noblesní vtip. Není tedy divu, že jejích knížek se prodalo přes miliardu výtisků a že vyšly ve více jazycích než dílo jejího rodáka Shakespeara. Co do překladů je předčila jen Bible. Její knihy se četly, čtou a budou číst. Vždy si najdou své čtenáře, protože v době krvelačných románů, různých pochybných reality show, filmů plných nesmyslného násilí a krve jsou knihy Agathy Christie pohlazením po duši. Je dobře, že nemáme jen královny krásy ale také Královnu detektivek a ještě lépe narozdíl od královen krásy je jen jedna...
