Ačkoli jsem se tomu vždy bránila, čím dál více se setkávám s feministickými tématy. Vznikají spolky a fóra na podporu žen, propagují svou činnost a píše se o nich nejen na těchto stránkách... I když jsem tento fakt vždy přecházela, začíná se mě, ať chci nebo ne, týkat, a nezbývá mi tedy, než na něj zareagovat prostou otázkou: Opravdu je v Čechách tolik potřebný feminismus?
Vždycky jsem si myslela, že emancipace žen obnáší hlavně to, že se ženy samy začnou zajímat o svou kariéru, svůj profesní i společenský růst. K tomu ale přece nejsou potřeba žádné kvóty, stačí jen osobní angažovanost, záleží na schopnosti člověka a ne na procentech... Zajímalo by mne, kolik úspěšných podnikatelek a ředitelek někdy přemýšlelo o diskriminaci žen, většinou odpoví, že se s ničím takovým nesetkaly.
Napadá mě, jestli tedy není feminismus v Čechách povětšinou propagován spíše ženami, které se samy bojí vrhnout se do boje s konkurencí, a proto se schovávají za vzletná (a často nepravdivá) hesla o utlačování něžného pohlaví. Někde jsem například četla, že ženy nejsou od přirozenosti tak soutěživé jako muži... - není to spíše naopak? Ženy v dnešní době lze jen stěží považovat za něžné pohlaví, ty nejúspěšnější z nich jsou mnohdy dravější než jejich mužské protějšky. Opět opakuji - není to v ničem jiném než ve schopnostech každého jedince, ať muže nebo ženy.
K čemu potřebujeme do politiky zavádět kvóty? Pokud je žena dosti přesvědčivá a ostřílená, propracuje se do vrcholové politiky sama, v opačném případě tam prostě nemá co dělat, protože s ní ostatní zametou. Fakt, že bude někde díky procentům působit, ještě neznamená, že dokáže něco zlepšit, ba naopak, může to být ještě horší.
Stavím se proto do skupiny těch soběstačných žen, které nepotřebují privilegia, spoléhají se jen na svoje schopnosti a nekňučí fráze o rovnoprávnosti. Jde to totiž i bez nich a podle mne dokonce mnohem lépe.
